moc krásný příběh s rorýsem)

Milovaný Zbyněčku.

Zatím, co Ty máš ,,půlnoc", Tvůj tatínek usilovně plní pracovní povinnosti, aby na konci měsíce zase přinesl nějaké ty korunky do Matěje :-D
Mám čas přemýšlet...
Vzpomínám na loňské Vánoce 2012. Štědrý večer byl pro mě neopakovatelným zážitkem. Sledovat Tvou bezprostřední radost z rozsvíceného stromečku, vidět plamínky štěstí a dětské radosti v Tvých očích. Vidět Tě se smát. Vidět Tě rozbalovat si dárky od Ježíška... Jedním slovem, kouzlo.
I nějaká ta slzička se v mých očích zatřpytila. A já Ti, můj milovaný Zbyněčku, za ty slzičky děkuji!!!
Byly to nádherné okamžiky...
Miluju Tě,
Tvůj Tatínek

Je moc krasny klucina roste jak z vody,hlavne je ze zdravi je moc peknej povedl se vam Iren

Drahý Zbyněčku,
letošní oslavy příchodu jara spojené s koledováním a šleháním pomlázkou byly pro mne doposud tím nejemotivnějším zážitkem v roce.
Jako malý kluk jsem se na Velikonoce moc těšil. Důvod byl jednoznačný. Spousta vykoledovaných dobrot, čokoládových vajíček a bonbónů.
Uplynulo pár let a já se stal dospělým mužem. A Velikonoce byly pro mě jen ,,všedním" dnem. S Tebou však tyto svátky nabraly zcela jiných rozměrů. Těšil jsem se, nikoliv na nějaké cukrovinky, ale na to, jak pyšný budu taťka, až s Tebou navštívím všechny babičky a tetičky, které společně vyšleháme, naší maminku nevyjímaje. Bylo mi s Tebou krásně, hřálo mě u srdíčka, když jsem si Tě nesl v náručí a Ty jsi v pusince ,,žižlal" onu pomlázku.
Letošní Velikonoce díky Tobě a naší mamince byly ty Nejhezčí...
Miluju Tě, Broučku!!!
Tvůj táta

Milý Zbyňku,

říká se, že krev není voda. Já jsem přitom v právě uplynulém roce svého života poznal, že to - možná jen pocitově - vůbec pravda být ne nemusí, ale není. V Tvých žilkách nekoluje jediná kapička mojí krve, přesto jsem Tě v druhý den Tvého života vzal do náručí s neuvěřitelnou láskou, pýchou, pokorou a štěstím.

Stejně jako všichni ti, kteří Ti pokrevními příbuznými jsou, jsem po celou tu dobu, co ses klubal na tenhle svět, prožíval každý den v napjatém a šťastném očekávání, trpěl jsem s Tvou maminkou, když jí nebylo dobře, plánoval bezprecedentní „opičku“ s tatínkem, až „se to stane“, těšil se na Tvůj příchod s Tvou babičkou – a spolu se všemi jsem uchváceně sledoval Tvoje obrázky z ultrazvuku. Jak ses stával človíčkem… prožíval jsem s tebou to, co mi bylo u pokrevního vnoučete zapovězeno a byť jsem se pokoušel to nedávat najevo, prožíval jsem to asi i o to intenzivněji.

Chtěl bych ti na samém prahu Tvého života popřát, aby na tebe vždycky svítilo jenom sluníčko.

Aby ses hřál v paprscích lásky všech, kteří jsou kolem tebe. Kteří tě vnímají jako obrovský zázrak, jako neskonalé štěstí, jako něco, co změnilo, změní a v budoucnu bude i měnit jejich životy – k tomu lepšímu. Přeju Ti hodně zdraví, to je atribut z nejdůležitějších. Přeju Ti krásné první dny, měsíce a roky žití, jež budou naplněny Tvou touhou vsakovat nejprve jenom základní vjemy, potom první informace, aby se z nich posléze stávala jakási encyklopedie, kterou budeš ve své hlavičce ukládat a s níž budeš pracovat. Přeju Ti hodné a milující rodiče, kteří Tě nebudou rozmazlovat; prarodiče, kteří tak naopak činit budou. Přeju Ti strýčky a tetičky, kteří Ti budou kamarády, přeju Ti i jejich potomky, sestřenice a bratrance, kteří se stanou kumpány Tvých her. Přeju Ti, abys měl milióny důvodů se v životě smát, přeju Ti, abys neměl jediný, pro který by bylo nutno zaplakat.

Jsem rád, že jsi přišel… a, i když krev není voda, změnil jsi můj život. Je bohatší a plnější. Jsi obrovský dar.

Děkuju Ti!